Ukrajuje kousky z tvých snů,

dělí se o ně s noční můrou,

odděluje části černých dnů

aby nebyly tvou malou prohrou.

Štěstí,

kousek citů, které se hromadí v duši,

štěstí,

které tvou černou duší zkouší,

zkouší co zažila a co vydrží,

štěstí,

štěstí co tě nesnáší…

Vkrádá se do povědomí,

šeptá, když pomalu usínáš,

nahlodává, ničí a zabíjí tvé vědomí,

že ještě nějakou šanci na něj máš.

Cítíš, cítíš to co neznáš?

Pocit uspokojení, pochopení

a ukojení, to čemu se tak rád vzdáváš?

To je štěstí?

Ne znásilnění?

Štěstí,

kousek citů, které se hromadí v duši,

štěstí,

které tvou černou duší zkouší,

zkouší co zažila a co vydrží,

štěstí,

štěstí co tě nesnáší…

Štěstí co nemáš…